Dárek

Ježíšek se asi zbláznil, protože mi nadělil takovouhle mašinku. Garmin Forerunner 405. Nastavení a využití všech funkcí bude pro mě, technického antitalenta větší dřina, než běh.

Prosinec

8.12. - 7 km na páse + posilovna

Tenhle měsíc jsem kvůli sněhové nadílce a náledí venku neběhala. Místo toho jsem vytáhla běžky.

Za zmínku stojí, že jsem se zaregistrovala na PIM půlmaraton, který se běží 2. dubna.

Listopad

2.11. - 4 km
4.11. - 8 km
6.11. - 7 km
9.11. - 9 km
12.11. - 4 km
16.11. - 9 km
19.11. - 11 km
23.11. - 7 km
30.11. - 7 km na páse + posilování

Říjen

3.10. - 4 km
4.10. - 4 km
5.10. - 7 km
7.10. - 8 km
8.10. - 9 km
10.10. - 8 km
12.10. - 8 km
13.10. - 10km (1 :05 hod)
17.10. - 8 km
21.10. - 9 km
23.10. - 8 km
25.10. - 8 km
28.10. - 10km
29.10. - 8 km

celkem 109 km

Září

1.9. - 4 km
2.9. - 5 km
4.9. - 7 km
7.9. - 7 km
8.9. - 7 km
9.9. - 4 km
11.9. -5 km (závod adidas Běh pro ženy)
13.9. - kolo 2 hodiny
14.9. - 14 km
15.9. - kolo 2 hodiny

Celkem 53 km

Tento měsíc jsem si myslela, že trhnu rekord v naběhaných kilometrech. Běhání mě staršně moc bavilo. Jenže člověk míní, život mění... Nejdřív jsem od syna chytila rýmu, potom kašel a nakonec jsem skončila na antibiotikách.

Noční pětka

Čas: 00:29:51

Reálný čas: 00:29:28

Dema pohár

8.místo z 33 závodníků.

Závody V Liberci - Krásné Studánce

6. díl dětského MTB Cupu libereckého kraje 4.9.2010

Kolo pro život ve Vesci

14.8.2010

Srpen

V srpnu jsem byla na turistické dovolené ve Vysokých Tatrách. Běhat jsem tam byla jen jednou, protože potom už mě tak bolely nohy z výšlapů, že to nešlo.

Nyní mám naběháno 45 km. Nejdelší běh byl 9 km.

Červenec

Už ani nepíšu červenec v číslech, protože červenec byl kvůli dovolené hodně slabý měsíc. Naběhala jsem jen 24 km, zato jsem se přihlásila na Adidas běh pro ženy na 5 km, který se koná 11.září v Praze.
Mám přidělené číslo F868 a už se moc těším! A taky trochu bojím.

Červen v číslech

Běh 70 km

Kolo 124 km

Závody Avion cup

Dětské závody v Praze - Zličíně 27.6. 2010 5.místo

První závody

Běh lužanskými hvozdy 26.6. 2010

Závody na Malevilu 19.6.2010

5. závody dětského MTB Cupu libereckého kraje na ranči Malevil v Heřmanicích v Podještědí.

Dětské závody Sport 2000 ve Vesci

12.6.2010 - 2.místo

Závody v Bedřichově 5.6. 2010

4. závody MTB Cupu libereckého kraje

Ohlédnutí za květnem

Dnes ráno jsem uběhla 9 km a protože už tento den nehodlám sportovat, můžu to sčítnot :-)

Běh 80 km

Kolo 158 km

Kolo v květnu kvůli deštivému počasí zahálelo víc, než bych chtěla, zato jsem "objevila" in-line bruslení. Hlavně díky nové dráze ve volnočasovém areálu, který byl otevřen 30.dubna. Zatím bruslím na vypůjčených, ale co nevidět si koupím svoje brusle.

Author 50 Bezděz 2010

23.5.2010

Závody v Liberci, Lidových sadech 22.5.2010

3. závody MTB Cupu libereckého kraje

Je sobota ráno a my se po týdenní pauze znovu balíme na závody. Vyrážíme směr Liberec, kde se jede v Lidových sadech další, už 3. část dětského MTB Cupu. Kvůli dešti jsme museli vzdát středeční bike camp, tak sem jedeme poprvé. Později se od pořadatelů dovídáme, že se ani nekonal. K naší velké nelibosti cestou na sever prší. Na kraji Liberce se zavěšujeme za auto s dětským kolem na střeše a to nás bezpečně směruje až na parkoviště u Lidových sadů.

Jdeme se odprezentovat. Na první pohled je vidět, že se dnes bude zápasit s nedostatkem místa.

Vracíme se na parkoviště pro kolo, aby si náš závodník mohl zkusit vyšlápnout kopeček od startu. Trasa vede po asfaltu do kopce, asi po 100 metrech se stáčí vpravo do lesa a následuje sjezd přes kořeny a mokré jehličí k cíli. Připadá mi to celé nějak krátké, ale vzápětí pořadatel oznamuje, že předžáci pojedou tři kola.

Po ukázce trasy se začíná startovat od nejmladší kategorie do pěti let. Kolem startu začíná být těsno. Všude po stranách cesty se tlačí rodiče, děti s koly, diváci. I přesto pořadatelé vše zvládají.

Naše želízko dojelo do cíle na krásném 4. místě, což je zatím největší úspěch a hezky poskočí dopředu v celkovém bodování.

Po odjetí závodu jdeme uložit kolo do auta. U pořadatelů si vyzvedneme objednané tričko MTB Cupu 2010.

Na těchto závodech vyhlašují do pátého místa, tak se musíme zdržet, ale rádi.

Bohužel nemůžeme sledovat další kategorie, protože v prostoru startu a cíle není k hnutí. Naštěstí je hned vedle dětský koutek, který právě otvírá. Tam nám čas rychle ubíhá. Nakonec vysvitne i sluníčko.

Konečně se dočkáváme i vyhlášení, které je kvůli časovému skluzu posunuto. Náš závodník stojí sice pod bednou, ale spokojený.

Půlka MTB Cupu je za námi a nyní se můžeme těšit na 5.červen do Bedřichova.

Kolo pro život

Závody Kolo pro život v Mladé Boleslavi 15.5. 2010

Ještě ve čtvrtek jsem byla přesvědčená, že se přihlásím na fitnes jízdu. A jelikož trasa vede v okolí, projíždím si její část. Vede hlavně terénem, už tak dost bahnitým, po podmáčených loukách. V pátek, kdy celý den prší situaci přehodnocuji. Budeme rádi, když nebude pršet a pojede alespoň syn závod Junior Trophy.

Z domova vyjíždíme v půl 9. Naštěstí neprší, ale je jen 8 stupňů. Beru s sebou tašku s teplejším oblečením a nahradní boty.

Parkujeme přímo na Krásné louce a už jdeme hledat registrační bílý stan. Tam už vládne čilý ruch a my vidíme kluky ze školky a z hokeje, budoucí soupeře. Je nám přiděleno číslo 22 a čip. Každý závodník dostavá na památku cyklistickou láhev a tričko. Je fajn, že si můžeme vybrat i velikost.

Vracíme se do auta pro kolo. Manžel připevňuje číslo a čip, já balím syna do další vrstvy oblečení.

Trať vede po louce v místy vysoké trávě. Je na rovině, ale samá zatáčka. V závěru je delší rovinka podle Jizery, otočka o 180 stupňů a konečně cílová rovinka.

Náš syn, který zrovna slaví 6. narozeniny, jede v kategorii dětí 6 - 7 let. S časových důvodů startují kluci i holky společně, ale hodnotí se zvlášť. Musí objet dvě kolečka. O rok starší soupeři mají už 24" kola, tak jsou ve výhodě. Náš závodník startuje až z třetí, poslední řady. Start se mu navíc moc nevyvedl, vidím, že vyjíždí mezi posledními. Později mi přiznává, že si zapomněl připravit nohu na pedál. Hned v prvním kole předjíždí několik soupeřů. Taktak se vyhýbá kolizi dvou dětí. Chlapeček jede dál, holčička brečí.

Povzbuzuju na rovince, kde ho dohání dva kluci. Rychle se přemísťuji k cíli. Vidím, že jede na doraz a ještě musí zvládnout jedno kolo. Už ani nemám čas sledovat, jak si vedou ostatní děti, jen střídavě fotím, držím palce a povzbuzuju. A je tu konečně cíl. Z 25 dětí dojel náš syn na 15. Z kluků na 11. místě. Z dětí ročníku 2004 na 3. místě a s kluků 2004 měl nejlepší umístění.

Ještě sledujeme start a závod dětí 8 - 9 let.

Procházíme stánky, kterých tady je opravdu požehnaně. Nakonec zakotvíme ve stanu Junior Trophy, kde probíhá soutěž v kreslení. Náš malíř se zapojuje a dává si záležet. Však tam taky "zabijeme" víc jak půlhodinu.

Nesmíme taky vynechat Bike park mistra světa v biketrialu Pepy Dresslera. Ten se dětem velice věnuje a dokoce si všimne i našeho závodníka a učí ho jezdit na klopence. Úspěšně.

Blíží se dvanáctá, čas startu hlavního závodu. Ten sice proběhne v centru města, ale trasa vede i kolem areálu halvního dění, Krásné louky. Cesta kolem areálu je jedno velké bláto, místy až 10 cm hluboké. Když vidím, jak vypadají závodníci a jejich kola dvě minuty po startu, jsem ráda, že se jen dívám.

Poté se jde syn najíst. Už od loňska ví, že kuchyně na závodech Kolo pro život je dobrá, výběr velký, ale on se těší na těstoviny s mákem a taky si je dává.

Zůstáváme i na vyhlášení dětských kategorií. Po nich následuje bohatá tombola, která padá těsně vedle. Nákonec syn dostává propisku a perník a je spokojený. Domů odjíždíme s dobrým pocitem. Tyto závody mají perfektní organizaci, plno doprovodného programu, soutěží. Už se těšíme na další z tohoto seriálu, kterých se chystáme zúčastnit a to ve Vesci u Liberce 14.8.

13 km!

Dnešní den stojí za zmínku. Poprvé v životě jsem uběhla 13 km. To, o čem jsem přemýšlela a měla v plánu se stalo skutečností. Trasu jsem měla vymyšlenou už dávno a dnes jsem ji uběhla. Přibližně za 1,5 hodiny. Zapomněla jsem se po návratu hned podívat, kolik je hodin. A s vyřízením jednoho telefonátu kolem 10. km (to jsem přešla do chůze). Překvapilo mě, že vůbec můžu klidně mluvit a nejsem ani nijak zadýchaná.
Ještě pár týdnů a zkusím si proběhnout trasu Bakovského půlmaratonu.

Závody ve Vesci 1.5. 2010

2. závody MTB Cupu Libereckého kraje

Areál ve Vesci známe už z loňska a moc se nám líbí. Na závody 1. května jsme se moc těšili, ale jak už to tak bývá, člověk se nemá těšit zase tak moc. Ve čtvrtek odpoledne syn ulehnul s teplotou, která v noci přešla do horečky. V pátek mu bylo lépe, ale dostavily se střevní potíže. Když celé odpoledne prospal a bylo nemyslitelné se jít podívat i na čarodějnice, tak jsem závody vzdala. Nic jsme nechystali, že uvidíme ráno.

A už večer bylo podstatně lépe a ráno se probudil čilý kluk, natěšený na závody. Sice střevní potíže ještě přetrvávaly, ale rozhodnutí padlo. Jedeme!

Honem balíme věci. Krom kola a helmy nesmíme zapomenout i kartičku a číslo s čipem. Raději beru náhradní oblečení a po zkušenosti z Branžeže i boty. Na nohy tentokrát obouváme kopačky, doufajíce, že špuntíky pomůžou držet nohy na pedálech.

Ve Vesci zkušeně míjíme první parkoviště a jedeme dál, až na parkoviště přímo u areálu. Tam nás už pořadatelé manévrují a rovnají úsporně auta do řad. Však dnes čekají velký nával. Jede se zde i závod ze seriálu cyklomaraton tour OkoloLiberce. Díky tomu je tu o poznání více stánků, programu a možnosti občerstvení. Pro děti je tu připraven skákací tygříkův hrad, který musíme jít hned po registraci vyzkoušet.

Potom odhadujeme, kudy asi povede trať pro naší kategorii. Zkoušíme s ním pár variant. Hned je jasné, ať povede trať kdekoli, vždy bude záležet na umění ovládání přehazovačky. Dohadujeme se, že dnes na ničem nezáleží, že bude fajn, že dojede, když mu není úplně dobře. V 9: 30 si děti zkusmo projedou trať. Start je tentokrát po rovince na trávě. Hned na to navazuje na asfalt, mírně do kopce. Děti projedou pod mostkem a stočí se doleva na sjezd po travnaté cestě. Po sjezdu přichází sice rovinka, ale po trávě, místy podmáčené a blátivé. Trošku si oddychujeme, že kategorie do šesti let nemusí i do kopce po trávě, ale po afaltu. I tak je trasa docela těžká.

Díváme se na start bobíků, dětí narozených 2006 a mladších. Je jich hodně, tak jsou také rozděleni na hločičky a kluky. Po nich se řadí na start holky z kategorie předžákyň ročník 2004-2005. Hned po jejich odjezdu čtou pořadatelé jména kluků, od prvního místa z minulého závodu. Podle toho se řadí na start. Díku tomu, že někdo nepřijel se náš závodník dostává do první řady. Start se povedl a výjezd prvního kopce také. Za mostek už nedohlédnu, ale po travnaté rovině pod svahem vidím, že náš cyklista šlape jako o život, až zbytečně rychle točí nohama. Asi by ušlápnul těžší převod, ale to ho bohužel v zápalu boje nenapadne a propadá se závodním polem. Při jízdě do kopce předjíždí jednoho soupeře a už je třeba přehodit a jet do cílové rovinky. Dojíždí na 11. místě z 29, což je myslím moc hezký výsledek.

Díváme se a fandíme ještě starším kategoriím.

Jdeme se najíst a sledovat start dospělých na 60 km a na 30 km.

Vše nakonec klaplo na jedničku. Zdravotní stav našeho malého závodníka vydržel, počasí i opět výborná organizace. Prostě příjemně prožité sobotní dopoledne. Nashledanou v Lidových sadech 22.května.

Duben v číslech

Běh 65 km

Kolo 272 km

Author Český ráj minulostí

Je 24.dubna a nás dnes čeká závod Author na Branžeži. Letos jedeme už popáté. Ano, závodíme i my, rodiče. Tentokrát budu ušetřena nervů na startu dětských závodů. Jede tudíž i dcera jako doprovod a dohled našeho nejmladšího.
Na Branžež to máme kousek, tak jsme si pro čísla a čipy zajeli už v pátek. Můžeme trošku déle spát, ale to mně stejně nejde. Jsem vzhůru už od pěti hodin. Venku začíná slunečný den, jen je ještě trošku chladno. Přemýšlím, jak moc se obléci, aby mi nebylo horko, jako vloni. Oblékám funkční tílko, tenké triko s dlouhým rukávem a kalhoty pod kolena. Teplejší i letnější variantu balím do tašky, abych se kdyžtak mohla ještě na místě rozhodnout.
Obec Branžež je už uzavřená, jak jsme předpokládali. Jedeme proto do protějšího kempu Nebe. Tam je zatím plno místa a zanedlouho vedle nás parkuje rodina mého bratra. Dcera tu nemá kolo, tak jde pomalu do zázemí a dějiště dětského závodu. Syn vedle ní na kole. Za chvíli vidím, že se vrací zpátky. Při přecházení přes lávku se stala nehoda a syn se málem vykoupal v rybníce. Naštěstí to odnesla jen bota. Převlékáme ponožky, náhradní boty opravdu nemám.
Poté se odebíráme do kempu Peklo a my dospělí dále na 3 km vzdálený start. Do startu zbývá ještě třičtvrtě hodiny a koridor na lesní cestě se rychle plní. Na začátek ani nedohlédneme a za chvilku už ani na konec.
V 11 hodin slyšíme startovní výstřel. Chvilku trvá, než se masa cyklistů před námi dá do pohybu. Konečně se trošku souvisle rozjíždíme i my. Mně se jede výborně a celkem snadno zdolávám první stpoupání v lese. Na 7 km sjíždíme z kopce a já najednou vidím, jak jeden cyklista běží proti nám a zběsile píská na píšťalku. Má to svůj důvod. V zatáčce postává skupina závodníků a na zemi nehybně leží na břiše nějaká dívka. Zahlídnu ještě blonďatý culík a jedu dál. V protisměru už houká sanitka. Jsem v šoku, ani nevím, jestli ještě pokračovat. Ostatní jedou, tak jedu taky, ale o poznání pomaleji. Před očima mám stále dívku na silnici.

Cesta hezky ubíhá. Míjíme Kost, pozůstatky Semtinské lípy, Trosky a blížíme se k Hrubé Skále. Volám dětem, jak dopadly dětské závody. Dovídám se, že náš nejmladší dojel na 5. místě a cosi o problémech na startu s neukázněnými rodiči a ztrácím signál.

Na 30 km je občerstvovačka. Dávám si pití a tvarohový koláč. Dojíždí mě tam manžel a sestra. Oběma je divně od žaludku, tak jedou hned dál. Chvilku jedeme spolu, ale před prvním kopcem jim ujíždím. Do cíle zbývají dva dlouhé kopce. Sjezd po louce je za odměnu. Je to trošku adrenalin, ale hodně mě baví. A už jen dojet po rovince do cíle. Čas ukazuje 2:38 a na mém tachometru 2:35. Jsem spokojená. V kempu není kam šlápnout, všude spousta lidí a kol. Čekám na manžela, sestru, přichází děti, které fotily v poslední zatáčce na hrázi.

Dáváme si těstovinový salát. Zjišťujeme, že jsme v tombole tentokrát nic nevyhráli. Kola máme už v úschovně, tak si prohlížíme stánky, pozorujeme doprovodný program, sdělujeme dojmy se známými.

Závody se vyvedly, jen je škoda, že pořadatelé více nemysleli na děti, které tam čekají na vyhlášení, nebo na příjezd rodičů z hlavního závodu. Oproti loňsku tam pro ně nebyl žádný program, ani stolek s pastelkama.

Závody ve Vratislavicích 18.4. 2010

1. závody dětského MTB Cupu Libereckého kraje

Probouzíme se do slunečné neděle. Balíme nezbytné věci jako svačinu (řízky, sušenky, jablka), pití, oblečení. Nesmíme zapomenout to nejdůležitější - kolo a helmu. A taky foťák. Vyrážíme s předstihem, abychom stihli včas registraci. Pivovar ve Vratislavicích, kde se závody konají, nacházíme díky komínu snadno. V areálu je rušno. Závodníci se sjíždí, registrace funguje hladce. Vyfasujeme startovní číslo s čipem, které bude mít náš malý závodník po celý seriál. Má číslo 5. A už se může přidat k ostatním dětem a zkoušet trať.

V 9.30 ukazují pořadatelé dětem i rodičům trasu, kudy povede závod. Jsme docela překvapení, jak je rozmanitá. Start do mírnýho kopce po asfaltu, pěšina v trávě, prudký sjezd a dva palouky s vyznačenou tratí. A finiš do kopce po trávě a v závěru po asfaltu.

My si jdeme ještě jednou zkusit prudký sjezd a už čekáme u startu. Díváme se, jak startují bobíci-nejmenší kategorie. Hned potom řadíme syna na start, kde je v kategorii předžáků pořádná tlačenice. První jedou holčičky a po nich kluci. Naše želízko vystartovalo jako blesk mezi prvními. Zahlídla jsem tam i dva pády. Tři závodníci se ujali vedení a vydržlo jim to až do konce. Náš závodník s číslem 5 se vedl dobře a dost dlouho se držel kolem 5. místa. Těžká trať však prověřila nejen rychlost, ale hlavně techniku jízdy a řazení. Velký problém byla druhá půlka trasy, kde se našemu želízku několikrát smekly nohy z pedálů. V těchto chvílích ho vždy některý ze soupeřů předjel. Do cíle dojel na krásném 9. místě z 29 účastníků.

Po závodě jsme se šli občerstvit a sledovat další kategorie a užít si doprovodný program.

Ve Vratislavicích se nám moc líbilo. Závody byly bezchybně zorganizované. Už se těšíme do Vesce na druhý díl seriálu 1. května.

Žákovský běh + Bakovský půlmaraton

A je to tady! První závody letošní sezónky. Aktivně se zúčastnil jen nejmladší člen rodiny. Maminka fotila a tatínek povzbuzoval.

Dnes se konal 27. ročník Bakovského půlmaratonu a zároveň 9. ročník Žákovského běhu Bakovem. Samozřejmě mohli běžet i menší děti v kategorii předžáčci. Jejich trasa vedla po chodníku kolem náměstí a měřila 300metrů. A právě v této kategorii obsadil náš syn 4. místo. Mohl dopadnout i líp, kdyby hned na startu neupadnul, stejně jako loni.

Já jsem okukovala půlmaratonce a koketovala s myšlenkou, že se taky někdy, možná už za rok, přidám. Jen při tom pomyšlení se mi zvyšoval adrenalin :-)

Dodatek: když jsem zjistila, že nejpomalejší běžec měl čas 2hodiny a 2 minuty, tak jsem se rozhodla své rozhodnutí, že to někdy zkusím, ještě přehodnotit. Nebo víc trénovat.

Ohlédnutí za březnem

V březnu konečně slezly i zbytky sněhu a já jsem opustila pás ve fitku a vyběhla ven. Stalo se tak ve středu 17. března a hned poprvé jsem uběhla 4,5 km. Tento první týden jsem byla běhat ještě 2x a poprvé uběhla 7,5 km.

1.týden 16,5 km

2.týden 20 km

3.týden 12 km (po-út)


Změna oproti podzimu je v tom, že jsem opustila okruh kolem stadionu a vydávám se za město. Našla jsem trasu 4 km zvlněným terénem. Doběhnu ke staré hospodářské usedlosti, tam se otočím a běžím nazpátek a mám hnedle 8 km. Už se těším na lepší fyzičku, že se nebudu otáčet a dokončím okruh přes dvě vesnice zpátky k domovu. To je 13 km a dosud jsem to jezdila pouze na kole :-)

Nákup

Dnes jsem dostala tip na běžeckou kolekci v Lidlu. Nelenila jsem a po snídani vyrazila do sousedního města. Běžecké ponožky bohužel už neměli, ale odnášela jsem si svou první sportovní podprsenku. Mám vyhlídnutou podprsenku Craft, ale ta stojí 10x tolik, co tato. Hned jsem ji vyzkoušela v praxi a uběhla v ní 8 km a jsem spokojená. Tak uvidíme, jak se osvědčí po několika vypráních.

Kalendář akcí

10.4. Žákovský běh Bakovem

18.4. Vratislavice - dětský MTB Cup Libereckého kraje, 1. část

24.4. Author 50 Český ráj

1.5. Liberec / Vesec - dětský MTB Cup 2. část

9.5. Praha Volkswagen - rodinný Minimaraton

15.5. Kolo pro život Mladá Boleslav

22.5. Liberec, Lidové sady - dětský MTB Cup, 3.část

23.5. Author 50 Bezděz

5.6. Bedřichov - dětský MTB Cup, 4. část

19.6. Heřmanice/Malevil dětský MTB Cup, 5.část

26.6. Lužany u Jičína - Běh Lužanskými hvozdy

14.8. Kolo pro život - Liberec / Vesec

4.9. Chrastava - dětský MTB Cup, 6.část

11.9. Dema pohár Bakov nad Jizerou

11.9. Praha - Adidas běh pro ženy na 5 km

18.9. Jilemnice - Lízátkový běh



Většiny z těchto klání jsme se zúčastnili už loni, tak si to jen zopakujeme. Nutno dodat, že hlavním závodníkem je náš, v květnu šestiletý, Radim.
Z cyklistických pojedu určitě oba Autory, letos už po páté. Možná fitnes jízdu v Kole pro život.
Novinkou pro mě bude Adidas běh pro ženy. Ten den se jede i tradiční a populární Dema pohár. Běh je naštěstí večer, tak se to dá časově zvládnout. Uvidíme.

Dlouhá zima

Na zimu jsem se těšila. Mám ji ráda. V zimě jsou Vánoce a sníh. Ráda lyžuju. Letos dokonce na nových lyžích. Užila jsem je do sytosti. Brázdila jsem na nich svahy v Krkonoších i v Dolomitech.

Jediné, co mi letošní dlouhá zima vzala, je běhání. Jakožto začátečník jsem si v náledí, mrazech a závějích běhat netroufala. Pás v posilovně to jistil. Díky němu jsem nepřišla úplně o pracně vybudovanou kondičku. Tu jsem si tenhle týden prověřila už venku. Včera i dnes jsem uběhla bez problémů 4,5 km. Venku to voní jarem, svítí sluníčko, krásně se dýchá a běhá.

Ve stopě

Vidinou běhu na lyžích byl nadšen i nejmladší člen rodiny. Bohužel neměl běžky. Maminka nelenila, objela bazary a prodejny a během dvou dnů byla výbava doma. Běžky použité, boty nové, vhodně dlouhé hůlky jsme doma našli. K mé velké radosti to malýho baví a má výdrž.

Běžky

Když už tedy napadl ten sníh, tak by byla škoda ho nevyužít. Už ani nevím, kdy jsem naposled stála na běžkách. Myslím, že už to budou tři roky. Nebo čtyři? Najít stopu v okolí nebyl žádný problém, tak hurá na to. Po hodině běžkování jsem zpocená, jak po běhu. Myslela jsem si, že to tak namáhavé není. Nicméně nadšení mi vydrželo a co víc, zlákala jsem i rodinu.

Sníh, sníh, sníh...

Sotva jsem si založila blog o běhání přestala jsem běhat. Ba, ne. Není to tak úplně pravda. Jen jsem kvůli sněhu omezila četnost a přesunula se na běhátko do posilovny. Tam se vždy snažím uběhnout nejmíň 5 km. Jenže tam se nedostanu tak často, jak bych chtěla a potřebovala. Nějakým tréninkem, nebo přípravou na závody se moje sportování nedá nazývat. Takže běhám, abych alespoň trošku zůstala v kondici, v jaké jsem byla před sněhem.
Sice jsem si objednala nesmeky, které mi pošta doručila hned druhý den. Jenže jsem se nechala otrávit manželem a jeho poznámkama, že jsem milé nesmeky ještě ani nezkusila.
Za to jsem oprášila běžky a vydala se do stopy.

Pás

Stále mrzne.Dnes ráno bylo pořádné náledí. Rozhodla jsem se, že půjdu do posilovny a zaběhám si na páse. Byla jsem tam v pondělí vpodvečer. To tam bylo dost lidí a oba pásy obsazené :-(

Na jednom právě začínal běžec. Odhadovala jsem, že tam bude nejmíň hodinu. Měl sporttestr, tílko a šorky Adidas a vypadalo, že to myslí vážně. Na druhém byl asi 15letý kluk a běžel hodně rychle, tak jsem čekala, že to dlouho nemůže vydržet. Nakonec to vydržel 20 minut. Já jsem zatím posilovala a čekala až sleze. Uběhla jsem 5km za 35 minut, ale na záčátku i na konci jsem pár minut jen šla.

Dnes bylo v posilovně celkem volno. Nikdo, koho by zajímal pás. Střídala jsem rychlost pásu a tak mě to bavilo, že jsem pořád zaokrouhlovala buď kilometry, nebo minuty, nebo kalorie, až jsem tam byla hodinu. To je můj rekord běhu v kuse. Ještě ani venku jsem hodinu v kuse neběžela.

Potom jsem se protáhla a ještě lehce zacvičila.

Stezka

Pod sněhem Ještě podzimní

Záznamy

Kolik naběhám si píšu od 5. října 2009. To jsem uběhla poprvé 7 koleček = 4,6 km. Nyní tuto trasu běhám pravidelně a s cestou z domova měří 5,5 km.


Říjen
1.týden 13 km
2.týden 12 km
3.týden 14 km
4.týden 12 km
celkem 51 km

Listopad
1.týden 31 km
2.týden 18,5 km
3.týden 26,5 km
4.týden 30 km
celkem 106km

Prosinec
1.týden 17 km
2.týden 30 km
3.týden 8 km
4.týden 9 km
celkem 64 km

Ráda bych v běhu pokračovala, abych neztratila pracně získanou kondici. Jenže venku leží umrzlý sníh. Dnes mi sice poštou přišly včera objednané nesmeky, ale zase dost mrzne, -6 stupňů.

Něco na úvod

Že budu běhat, jsem se rozhodla na konci prázdnin 2009. Plánovala jsem to už dlouho. Asi dvakrát i začala, ale nevytrvala. Teď to je jiné.
Takže poprvé jsem to zkusila v srpnu. Těžké bylo najít kde, aby mě nikdo neviděl. Dost jsem se styděla. Sice jezdím hodně na kole, chodím do posilovny, jenže běh je něco jiného. Vyjela jsem autem za město a zkusila si úsek asi 200m po polní cestě k lesu. Bylo to do mírného kopce a já myslela, že vypustím duši :-) Nicméně mě to neodradilo a hned další den jsem jela na kole k místnímu stadionu. Tam jsem po okolní pěšině oběhla jedno kolečko. Další den dvě, tři atd. Po čase jsem si tu vzdálenost změřila na kole. Tachometr ukázal 660 metrů. Postupně jsem se dostala na sedm koleček. Nejvíc jsem uběhla deset. Jak jsem získávala lepší kondici, přišlo i větší sebevědomí. Už jsem za během nejezdila na kole, ale vybíhám rovnou od domu.

Okolí stadionu však není moje jediná trasa. Běhám už po chodnících mezi domy a dokonce za denního světla :-) Už mi přestalo vadit, že mě někdo vidí.

Tento blog mi bude sloužit jako běžecký deník, zpovědník, památníček. Dosud jsem si uběhnutou trasu zapisovala do sešitku, teď budu sem.

Až bude cyklistická sezona, přibudou tu i ujeté kilometry a možná i fotky a popis výletů, nebo závodů.

Začátek

Tento blog bude o mých běžeckých začátcích, cyklistice a dalším sportování.