Duben v číslech

Běh 65 km

Kolo 272 km

Author Český ráj minulostí

Je 24.dubna a nás dnes čeká závod Author na Branžeži. Letos jedeme už popáté. Ano, závodíme i my, rodiče. Tentokrát budu ušetřena nervů na startu dětských závodů. Jede tudíž i dcera jako doprovod a dohled našeho nejmladšího.
Na Branžež to máme kousek, tak jsme si pro čísla a čipy zajeli už v pátek. Můžeme trošku déle spát, ale to mně stejně nejde. Jsem vzhůru už od pěti hodin. Venku začíná slunečný den, jen je ještě trošku chladno. Přemýšlím, jak moc se obléci, aby mi nebylo horko, jako vloni. Oblékám funkční tílko, tenké triko s dlouhým rukávem a kalhoty pod kolena. Teplejší i letnější variantu balím do tašky, abych se kdyžtak mohla ještě na místě rozhodnout.
Obec Branžež je už uzavřená, jak jsme předpokládali. Jedeme proto do protějšího kempu Nebe. Tam je zatím plno místa a zanedlouho vedle nás parkuje rodina mého bratra. Dcera tu nemá kolo, tak jde pomalu do zázemí a dějiště dětského závodu. Syn vedle ní na kole. Za chvíli vidím, že se vrací zpátky. Při přecházení přes lávku se stala nehoda a syn se málem vykoupal v rybníce. Naštěstí to odnesla jen bota. Převlékáme ponožky, náhradní boty opravdu nemám.
Poté se odebíráme do kempu Peklo a my dospělí dále na 3 km vzdálený start. Do startu zbývá ještě třičtvrtě hodiny a koridor na lesní cestě se rychle plní. Na začátek ani nedohlédneme a za chvilku už ani na konec.
V 11 hodin slyšíme startovní výstřel. Chvilku trvá, než se masa cyklistů před námi dá do pohybu. Konečně se trošku souvisle rozjíždíme i my. Mně se jede výborně a celkem snadno zdolávám první stpoupání v lese. Na 7 km sjíždíme z kopce a já najednou vidím, jak jeden cyklista běží proti nám a zběsile píská na píšťalku. Má to svůj důvod. V zatáčce postává skupina závodníků a na zemi nehybně leží na břiše nějaká dívka. Zahlídnu ještě blonďatý culík a jedu dál. V protisměru už houká sanitka. Jsem v šoku, ani nevím, jestli ještě pokračovat. Ostatní jedou, tak jedu taky, ale o poznání pomaleji. Před očima mám stále dívku na silnici.

Cesta hezky ubíhá. Míjíme Kost, pozůstatky Semtinské lípy, Trosky a blížíme se k Hrubé Skále. Volám dětem, jak dopadly dětské závody. Dovídám se, že náš nejmladší dojel na 5. místě a cosi o problémech na startu s neukázněnými rodiči a ztrácím signál.

Na 30 km je občerstvovačka. Dávám si pití a tvarohový koláč. Dojíždí mě tam manžel a sestra. Oběma je divně od žaludku, tak jedou hned dál. Chvilku jedeme spolu, ale před prvním kopcem jim ujíždím. Do cíle zbývají dva dlouhé kopce. Sjezd po louce je za odměnu. Je to trošku adrenalin, ale hodně mě baví. A už jen dojet po rovince do cíle. Čas ukazuje 2:38 a na mém tachometru 2:35. Jsem spokojená. V kempu není kam šlápnout, všude spousta lidí a kol. Čekám na manžela, sestru, přichází děti, které fotily v poslední zatáčce na hrázi.

Dáváme si těstovinový salát. Zjišťujeme, že jsme v tombole tentokrát nic nevyhráli. Kola máme už v úschovně, tak si prohlížíme stánky, pozorujeme doprovodný program, sdělujeme dojmy se známými.

Závody se vyvedly, jen je škoda, že pořadatelé více nemysleli na děti, které tam čekají na vyhlášení, nebo na příjezd rodičů z hlavního závodu. Oproti loňsku tam pro ně nebyl žádný program, ani stolek s pastelkama.

Závody ve Vratislavicích 18.4. 2010

1. závody dětského MTB Cupu Libereckého kraje

Probouzíme se do slunečné neděle. Balíme nezbytné věci jako svačinu (řízky, sušenky, jablka), pití, oblečení. Nesmíme zapomenout to nejdůležitější - kolo a helmu. A taky foťák. Vyrážíme s předstihem, abychom stihli včas registraci. Pivovar ve Vratislavicích, kde se závody konají, nacházíme díky komínu snadno. V areálu je rušno. Závodníci se sjíždí, registrace funguje hladce. Vyfasujeme startovní číslo s čipem, které bude mít náš malý závodník po celý seriál. Má číslo 5. A už se může přidat k ostatním dětem a zkoušet trať.

V 9.30 ukazují pořadatelé dětem i rodičům trasu, kudy povede závod. Jsme docela překvapení, jak je rozmanitá. Start do mírnýho kopce po asfaltu, pěšina v trávě, prudký sjezd a dva palouky s vyznačenou tratí. A finiš do kopce po trávě a v závěru po asfaltu.

My si jdeme ještě jednou zkusit prudký sjezd a už čekáme u startu. Díváme se, jak startují bobíci-nejmenší kategorie. Hned potom řadíme syna na start, kde je v kategorii předžáků pořádná tlačenice. První jedou holčičky a po nich kluci. Naše želízko vystartovalo jako blesk mezi prvními. Zahlídla jsem tam i dva pády. Tři závodníci se ujali vedení a vydržlo jim to až do konce. Náš závodník s číslem 5 se vedl dobře a dost dlouho se držel kolem 5. místa. Těžká trať však prověřila nejen rychlost, ale hlavně techniku jízdy a řazení. Velký problém byla druhá půlka trasy, kde se našemu želízku několikrát smekly nohy z pedálů. V těchto chvílích ho vždy některý ze soupeřů předjel. Do cíle dojel na krásném 9. místě z 29 účastníků.

Po závodě jsme se šli občerstvit a sledovat další kategorie a užít si doprovodný program.

Ve Vratislavicích se nám moc líbilo. Závody byly bezchybně zorganizované. Už se těšíme do Vesce na druhý díl seriálu 1. května.

Žákovský běh + Bakovský půlmaraton

A je to tady! První závody letošní sezónky. Aktivně se zúčastnil jen nejmladší člen rodiny. Maminka fotila a tatínek povzbuzoval.

Dnes se konal 27. ročník Bakovského půlmaratonu a zároveň 9. ročník Žákovského běhu Bakovem. Samozřejmě mohli běžet i menší děti v kategorii předžáčci. Jejich trasa vedla po chodníku kolem náměstí a měřila 300metrů. A právě v této kategorii obsadil náš syn 4. místo. Mohl dopadnout i líp, kdyby hned na startu neupadnul, stejně jako loni.

Já jsem okukovala půlmaratonce a koketovala s myšlenkou, že se taky někdy, možná už za rok, přidám. Jen při tom pomyšlení se mi zvyšoval adrenalin :-)

Dodatek: když jsem zjistila, že nejpomalejší běžec měl čas 2hodiny a 2 minuty, tak jsem se rozhodla své rozhodnutí, že to někdy zkusím, ještě přehodnotit. Nebo víc trénovat.