Kolo pro život

Závody Kolo pro život v Mladé Boleslavi 15.5. 2010

Ještě ve čtvrtek jsem byla přesvědčená, že se přihlásím na fitnes jízdu. A jelikož trasa vede v okolí, projíždím si její část. Vede hlavně terénem, už tak dost bahnitým, po podmáčených loukách. V pátek, kdy celý den prší situaci přehodnocuji. Budeme rádi, když nebude pršet a pojede alespoň syn závod Junior Trophy.

Z domova vyjíždíme v půl 9. Naštěstí neprší, ale je jen 8 stupňů. Beru s sebou tašku s teplejším oblečením a nahradní boty.

Parkujeme přímo na Krásné louce a už jdeme hledat registrační bílý stan. Tam už vládne čilý ruch a my vidíme kluky ze školky a z hokeje, budoucí soupeře. Je nám přiděleno číslo 22 a čip. Každý závodník dostavá na památku cyklistickou láhev a tričko. Je fajn, že si můžeme vybrat i velikost.

Vracíme se do auta pro kolo. Manžel připevňuje číslo a čip, já balím syna do další vrstvy oblečení.

Trať vede po louce v místy vysoké trávě. Je na rovině, ale samá zatáčka. V závěru je delší rovinka podle Jizery, otočka o 180 stupňů a konečně cílová rovinka.

Náš syn, který zrovna slaví 6. narozeniny, jede v kategorii dětí 6 - 7 let. S časových důvodů startují kluci i holky společně, ale hodnotí se zvlášť. Musí objet dvě kolečka. O rok starší soupeři mají už 24" kola, tak jsou ve výhodě. Náš závodník startuje až z třetí, poslední řady. Start se mu navíc moc nevyvedl, vidím, že vyjíždí mezi posledními. Později mi přiznává, že si zapomněl připravit nohu na pedál. Hned v prvním kole předjíždí několik soupeřů. Taktak se vyhýbá kolizi dvou dětí. Chlapeček jede dál, holčička brečí.

Povzbuzuju na rovince, kde ho dohání dva kluci. Rychle se přemísťuji k cíli. Vidím, že jede na doraz a ještě musí zvládnout jedno kolo. Už ani nemám čas sledovat, jak si vedou ostatní děti, jen střídavě fotím, držím palce a povzbuzuju. A je tu konečně cíl. Z 25 dětí dojel náš syn na 15. Z kluků na 11. místě. Z dětí ročníku 2004 na 3. místě a s kluků 2004 měl nejlepší umístění.

Ještě sledujeme start a závod dětí 8 - 9 let.

Procházíme stánky, kterých tady je opravdu požehnaně. Nakonec zakotvíme ve stanu Junior Trophy, kde probíhá soutěž v kreslení. Náš malíř se zapojuje a dává si záležet. Však tam taky "zabijeme" víc jak půlhodinu.

Nesmíme taky vynechat Bike park mistra světa v biketrialu Pepy Dresslera. Ten se dětem velice věnuje a dokoce si všimne i našeho závodníka a učí ho jezdit na klopence. Úspěšně.

Blíží se dvanáctá, čas startu hlavního závodu. Ten sice proběhne v centru města, ale trasa vede i kolem areálu halvního dění, Krásné louky. Cesta kolem areálu je jedno velké bláto, místy až 10 cm hluboké. Když vidím, jak vypadají závodníci a jejich kola dvě minuty po startu, jsem ráda, že se jen dívám.

Poté se jde syn najíst. Už od loňska ví, že kuchyně na závodech Kolo pro život je dobrá, výběr velký, ale on se těší na těstoviny s mákem a taky si je dává.

Zůstáváme i na vyhlášení dětských kategorií. Po nich následuje bohatá tombola, která padá těsně vedle. Nákonec syn dostává propisku a perník a je spokojený. Domů odjíždíme s dobrým pocitem. Tyto závody mají perfektní organizaci, plno doprovodného programu, soutěží. Už se těšíme na další z tohoto seriálu, kterých se chystáme zúčastnit a to ve Vesci u Liberce 14.8.

13 km!

Dnešní den stojí za zmínku. Poprvé v životě jsem uběhla 13 km. To, o čem jsem přemýšlela a měla v plánu se stalo skutečností. Trasu jsem měla vymyšlenou už dávno a dnes jsem ji uběhla. Přibližně za 1,5 hodiny. Zapomněla jsem se po návratu hned podívat, kolik je hodin. A s vyřízením jednoho telefonátu kolem 10. km (to jsem přešla do chůze). Překvapilo mě, že vůbec můžu klidně mluvit a nejsem ani nijak zadýchaná.
Ještě pár týdnů a zkusím si proběhnout trasu Bakovského půlmaratonu.

Závody ve Vesci 1.5. 2010

2. závody MTB Cupu Libereckého kraje

Areál ve Vesci známe už z loňska a moc se nám líbí. Na závody 1. května jsme se moc těšili, ale jak už to tak bývá, člověk se nemá těšit zase tak moc. Ve čtvrtek odpoledne syn ulehnul s teplotou, která v noci přešla do horečky. V pátek mu bylo lépe, ale dostavily se střevní potíže. Když celé odpoledne prospal a bylo nemyslitelné se jít podívat i na čarodějnice, tak jsem závody vzdala. Nic jsme nechystali, že uvidíme ráno.

A už večer bylo podstatně lépe a ráno se probudil čilý kluk, natěšený na závody. Sice střevní potíže ještě přetrvávaly, ale rozhodnutí padlo. Jedeme!

Honem balíme věci. Krom kola a helmy nesmíme zapomenout i kartičku a číslo s čipem. Raději beru náhradní oblečení a po zkušenosti z Branžeže i boty. Na nohy tentokrát obouváme kopačky, doufajíce, že špuntíky pomůžou držet nohy na pedálech.

Ve Vesci zkušeně míjíme první parkoviště a jedeme dál, až na parkoviště přímo u areálu. Tam nás už pořadatelé manévrují a rovnají úsporně auta do řad. Však dnes čekají velký nával. Jede se zde i závod ze seriálu cyklomaraton tour OkoloLiberce. Díky tomu je tu o poznání více stánků, programu a možnosti občerstvení. Pro děti je tu připraven skákací tygříkův hrad, který musíme jít hned po registraci vyzkoušet.

Potom odhadujeme, kudy asi povede trať pro naší kategorii. Zkoušíme s ním pár variant. Hned je jasné, ať povede trať kdekoli, vždy bude záležet na umění ovládání přehazovačky. Dohadujeme se, že dnes na ničem nezáleží, že bude fajn, že dojede, když mu není úplně dobře. V 9: 30 si děti zkusmo projedou trať. Start je tentokrát po rovince na trávě. Hned na to navazuje na asfalt, mírně do kopce. Děti projedou pod mostkem a stočí se doleva na sjezd po travnaté cestě. Po sjezdu přichází sice rovinka, ale po trávě, místy podmáčené a blátivé. Trošku si oddychujeme, že kategorie do šesti let nemusí i do kopce po trávě, ale po afaltu. I tak je trasa docela těžká.

Díváme se na start bobíků, dětí narozených 2006 a mladších. Je jich hodně, tak jsou také rozděleni na hločičky a kluky. Po nich se řadí na start holky z kategorie předžákyň ročník 2004-2005. Hned po jejich odjezdu čtou pořadatelé jména kluků, od prvního místa z minulého závodu. Podle toho se řadí na start. Díku tomu, že někdo nepřijel se náš závodník dostává do první řady. Start se povedl a výjezd prvního kopce také. Za mostek už nedohlédnu, ale po travnaté rovině pod svahem vidím, že náš cyklista šlape jako o život, až zbytečně rychle točí nohama. Asi by ušlápnul těžší převod, ale to ho bohužel v zápalu boje nenapadne a propadá se závodním polem. Při jízdě do kopce předjíždí jednoho soupeře a už je třeba přehodit a jet do cílové rovinky. Dojíždí na 11. místě z 29, což je myslím moc hezký výsledek.

Díváme se a fandíme ještě starším kategoriím.

Jdeme se najíst a sledovat start dospělých na 60 km a na 30 km.

Vše nakonec klaplo na jedničku. Zdravotní stav našeho malého závodníka vydržel, počasí i opět výborná organizace. Prostě příjemně prožité sobotní dopoledne. Nashledanou v Lidových sadech 22.května.

Duben v číslech

Běh 65 km

Kolo 272 km

Author Český ráj minulostí

Je 24.dubna a nás dnes čeká závod Author na Branžeži. Letos jedeme už popáté. Ano, závodíme i my, rodiče. Tentokrát budu ušetřena nervů na startu dětských závodů. Jede tudíž i dcera jako doprovod a dohled našeho nejmladšího.
Na Branžež to máme kousek, tak jsme si pro čísla a čipy zajeli už v pátek. Můžeme trošku déle spát, ale to mně stejně nejde. Jsem vzhůru už od pěti hodin. Venku začíná slunečný den, jen je ještě trošku chladno. Přemýšlím, jak moc se obléci, aby mi nebylo horko, jako vloni. Oblékám funkční tílko, tenké triko s dlouhým rukávem a kalhoty pod kolena. Teplejší i letnější variantu balím do tašky, abych se kdyžtak mohla ještě na místě rozhodnout.
Obec Branžež je už uzavřená, jak jsme předpokládali. Jedeme proto do protějšího kempu Nebe. Tam je zatím plno místa a zanedlouho vedle nás parkuje rodina mého bratra. Dcera tu nemá kolo, tak jde pomalu do zázemí a dějiště dětského závodu. Syn vedle ní na kole. Za chvíli vidím, že se vrací zpátky. Při přecházení přes lávku se stala nehoda a syn se málem vykoupal v rybníce. Naštěstí to odnesla jen bota. Převlékáme ponožky, náhradní boty opravdu nemám.
Poté se odebíráme do kempu Peklo a my dospělí dále na 3 km vzdálený start. Do startu zbývá ještě třičtvrtě hodiny a koridor na lesní cestě se rychle plní. Na začátek ani nedohlédneme a za chvilku už ani na konec.
V 11 hodin slyšíme startovní výstřel. Chvilku trvá, než se masa cyklistů před námi dá do pohybu. Konečně se trošku souvisle rozjíždíme i my. Mně se jede výborně a celkem snadno zdolávám první stpoupání v lese. Na 7 km sjíždíme z kopce a já najednou vidím, jak jeden cyklista běží proti nám a zběsile píská na píšťalku. Má to svůj důvod. V zatáčce postává skupina závodníků a na zemi nehybně leží na břiše nějaká dívka. Zahlídnu ještě blonďatý culík a jedu dál. V protisměru už houká sanitka. Jsem v šoku, ani nevím, jestli ještě pokračovat. Ostatní jedou, tak jedu taky, ale o poznání pomaleji. Před očima mám stále dívku na silnici.

Cesta hezky ubíhá. Míjíme Kost, pozůstatky Semtinské lípy, Trosky a blížíme se k Hrubé Skále. Volám dětem, jak dopadly dětské závody. Dovídám se, že náš nejmladší dojel na 5. místě a cosi o problémech na startu s neukázněnými rodiči a ztrácím signál.

Na 30 km je občerstvovačka. Dávám si pití a tvarohový koláč. Dojíždí mě tam manžel a sestra. Oběma je divně od žaludku, tak jedou hned dál. Chvilku jedeme spolu, ale před prvním kopcem jim ujíždím. Do cíle zbývají dva dlouhé kopce. Sjezd po louce je za odměnu. Je to trošku adrenalin, ale hodně mě baví. A už jen dojet po rovince do cíle. Čas ukazuje 2:38 a na mém tachometru 2:35. Jsem spokojená. V kempu není kam šlápnout, všude spousta lidí a kol. Čekám na manžela, sestru, přichází děti, které fotily v poslední zatáčce na hrázi.

Dáváme si těstovinový salát. Zjišťujeme, že jsme v tombole tentokrát nic nevyhráli. Kola máme už v úschovně, tak si prohlížíme stánky, pozorujeme doprovodný program, sdělujeme dojmy se známými.

Závody se vyvedly, jen je škoda, že pořadatelé více nemysleli na děti, které tam čekají na vyhlášení, nebo na příjezd rodičů z hlavního závodu. Oproti loňsku tam pro ně nebyl žádný program, ani stolek s pastelkama.

Závody ve Vratislavicích 18.4. 2010

1. závody dětského MTB Cupu Libereckého kraje

Probouzíme se do slunečné neděle. Balíme nezbytné věci jako svačinu (řízky, sušenky, jablka), pití, oblečení. Nesmíme zapomenout to nejdůležitější - kolo a helmu. A taky foťák. Vyrážíme s předstihem, abychom stihli včas registraci. Pivovar ve Vratislavicích, kde se závody konají, nacházíme díky komínu snadno. V areálu je rušno. Závodníci se sjíždí, registrace funguje hladce. Vyfasujeme startovní číslo s čipem, které bude mít náš malý závodník po celý seriál. Má číslo 5. A už se může přidat k ostatním dětem a zkoušet trať.

V 9.30 ukazují pořadatelé dětem i rodičům trasu, kudy povede závod. Jsme docela překvapení, jak je rozmanitá. Start do mírnýho kopce po asfaltu, pěšina v trávě, prudký sjezd a dva palouky s vyznačenou tratí. A finiš do kopce po trávě a v závěru po asfaltu.

My si jdeme ještě jednou zkusit prudký sjezd a už čekáme u startu. Díváme se, jak startují bobíci-nejmenší kategorie. Hned potom řadíme syna na start, kde je v kategorii předžáků pořádná tlačenice. První jedou holčičky a po nich kluci. Naše želízko vystartovalo jako blesk mezi prvními. Zahlídla jsem tam i dva pády. Tři závodníci se ujali vedení a vydržlo jim to až do konce. Náš závodník s číslem 5 se vedl dobře a dost dlouho se držel kolem 5. místa. Těžká trať však prověřila nejen rychlost, ale hlavně techniku jízdy a řazení. Velký problém byla druhá půlka trasy, kde se našemu želízku několikrát smekly nohy z pedálů. V těchto chvílích ho vždy některý ze soupeřů předjel. Do cíle dojel na krásném 9. místě z 29 účastníků.

Po závodě jsme se šli občerstvit a sledovat další kategorie a užít si doprovodný program.

Ve Vratislavicích se nám moc líbilo. Závody byly bezchybně zorganizované. Už se těšíme do Vesce na druhý díl seriálu 1. května.

Žákovský běh + Bakovský půlmaraton

A je to tady! První závody letošní sezónky. Aktivně se zúčastnil jen nejmladší člen rodiny. Maminka fotila a tatínek povzbuzoval.

Dnes se konal 27. ročník Bakovského půlmaratonu a zároveň 9. ročník Žákovského běhu Bakovem. Samozřejmě mohli běžet i menší děti v kategorii předžáčci. Jejich trasa vedla po chodníku kolem náměstí a měřila 300metrů. A právě v této kategorii obsadil náš syn 4. místo. Mohl dopadnout i líp, kdyby hned na startu neupadnul, stejně jako loni.

Já jsem okukovala půlmaratonce a koketovala s myšlenkou, že se taky někdy, možná už za rok, přidám. Jen při tom pomyšlení se mi zvyšoval adrenalin :-)

Dodatek: když jsem zjistila, že nejpomalejší běžec měl čas 2hodiny a 2 minuty, tak jsem se rozhodla své rozhodnutí, že to někdy zkusím, ještě přehodnotit. Nebo víc trénovat.